Jak se plní sen aneb výstup na Kilimandžáro

„Tady jsem, lidská bytost jen málo odlišná od všech, které kdy žily a budou žít. Nemám na žádný pád stoprocent vybavení. Můj zevnějšek má několik značných nedostatků a nemám žádné značné schopnosti. Tyhle karty mi byly rozdány a s nimi musím hrát. A budu souzen ne podle toho, čeho dosáhnu v kontrastu s ostatními lidmi, ale podle toho, co jsem ze sebe dokázal udělat v porovnání s tím, co jsem dokázat mohl.“ – Bruse Barton, 1921

Ráda bych se s vámi podělila o příběh jedné podnikatelky z Prahy. Věřím, že její odhodlání a víra ve splnění svého snu bude inspirovat mnoho dalších žen a možná nejen žen…

Pro všechny nehoraly musím podotknout, že Kilimanjaro je nejvyšší hora Afriky. Nachází se na území Tanzanie a její nejvyšší bod leží ve výšce 5985 m.n.m. Její vrchol je částečně pokryt ledovcem, který bohužel vlivem klimatických změn pomalu odtává. Pokud byste si chtěli vychutnat pohled na tuto krásnou horu s bílým kloboukem, musíte si v plánování vaší cesty pospíšit.

Seznámení…

Byl srpen 2010, když za mnou do fitness klubu, ve kterém jsem tehdy působila jako osobní trenérka a nutriční terapeutka, přišla 51 letá paní. Vážila tehdy 93 kg při výšce 172 cm. Normální nadváha se 45 % tuků  a pouhých 23 kg svalů v těle!

Každý klient má svá přání a cíle, které si chce cvičením a změnou stravovacích návyků splnit. Taková normální přání jako chci být fit, chci zhubnout a tak… Známe to všichni.  🙂
Trochu mě zarazilo, že tato paní s mírnou nadváhou v rozkvetlém věku měla jako své přání vylézt na horu Kilimanjaro. Nutno podotknout, že tato žena do té doby nijak nesportovala, měla sedavý styl zaměstnání a lehce nemocnou nohu, již od dětství. Předpoklady ke zvládnutí podobného výstupy vesměs nulové. To je zase jednou pořádná výzva! Říkala jsem si to tenkrát ve fitku a poté celý dlouhý rok, který jsme věnovaly přípravě.

Sen mé klientky se stal mým cílem a naším společným projektem.

Sportovní příprava…

Začaly jsme pravidelně trénovat, měnit stravovací návyky, připravovat se psychicky na nepohodlí, které nás čeká během výstupu. Bylo mi jasné, že s tímto složením tělesné hmotnosti nemáme šanci nahoru nejen vylézt, ale ani se tam sebepomaleji doplazit.
Na horu Kilimanjaro se jde minimálně 6 dní a nahoře je 50 % kyslíku. Od určité nadmořské výšky se tedy špatně dýchá a chůze se stává každým krokem náročnější. Tam měla namířeno žena, která do svých 51 let nesportovala. Bylo na mně ji řádně připravit nebo ji nahoru odnést na zádech. 🙂 Se svými 50 kilogramy jsem si vybrala to první.

Největší radost osobním trenérům dělají ukáznění  a nadšení klienti. V tomto případě mi má klientka opravdu radost dělala. Tři měsíce před plánovaným odjezdem vážila 78 kg a svalová hmota stoupla na 31 kg v těle (měřeno na InBody 230). Tomu úměrně klesl tělesný tuk.

Na začátku mi málem upadla po 5 minutách na běžícím pásu při chůzi po rovině a po 7 měsících jsem chodily běhat do kopce na Petřín. Tréninkový plán jsme měly pestrý. Od běhání, chůze do kopce, víkendových svižných procházek v trekových botách na Říp, jógy na Ladronce až po plavání a posilování ve fitness, doma i v parku. Do příprav jsem zařadila i týdenní soustředění v Alpách kvůli aklimatizaci na výšku a nedostatek kyslíku. To vše se neobešlo bez změny jídelníčku. Zdravý, lehký, pestrý a chutný! Jak jinak. 🙂

V přípravě jsem nezapomněla ani na mentální trénink. Přesvědčení o úspěchu je jeho základem.

Vybavení…

Tři měsíce před plánovaným odletem jsme začaly nakupovat  a připravovat potřebné vybavení, včetně spacáků a péřových vest. Jediné, co na této cestě určitě potřebovat nebudete, jsou mačky a lana. Jinak se musíte připravit na náročný výstup z vedra do velké zimy. Je na trenérovi, aby svého klienta dostatečně vybavil. Na cestě jsme potkaly nejednu skupinu, která díky nevhodnému vybavení musela svůj výstup ukončit a vrátit se do základního tábora na úpatí hory.

Následoval očkovací maraton, nákup léků do lékárničky a trénink v balení báglu, spacáku, karimatky apod. Nic jsme neponechaly náhodě.

Motto: štěstí přeje připraveným.

Výstup…

Odlétaly jsme ke konci července 2011. Od cestovní kanceláře jsme měly sestavený individuální plán s vlastními horskými vůdci, nosiči a kuchaři, což je na podobných výstupech povinností. Plán cesty byl následující: přílet, hned pochod na aklimatizační horu Mt. Meru 4562 m.n.m, cestou ještě zvládnout  Mt. Little Meru 3800 m.n.m, poté 4 dny odpočinku na Safari a nakonec výstup na Mt. Kilimanjaro. Celý výlet nám trval 14 dní.

Mt. Meru

Cesta na Mt. Meru vede ze začátku národním parkem, proto musí každou skupinu kromě vůdce doprovázet i ranger se zbraní. Na Mt. Meru se před výstupem na Kilimanjaro doporučuje jít kvůli aklimatizaci na výšku. Obava z výškové nemoci je na místě. Jde o velmi nepříjemný stav, který může skončit i smrtí. Na Mt. Meru jsme šly tři dny a spaly jsme v hromadných chatkách na palandách. Jinou možnost ubytování tu nenajdete. Sprchy jsou venkovní a záchod suchý. Na vrchol jsme vycházely ve 23:00 zabalené do toho nejteplejšího oblečení. Před výstupem nám daly jen trošku čaje a dvě sušenky na posilnění. Ráno kolem sedmé jsme tam stály. Východ slunce a pohled na Mt. Kilimanjaro nad mraky nám byly odměnou za tento náročný výstup po kamenech a štěrkových cestičkách ve tmě a zimě.

Musím se přiznat, že jsem v tento moment vůbec, ale vůbec neměla chut’ na další výstup. Tohle ještě jednou? Šílená představa. Ale  4 dny odpočinku na Safari nám dodaly energii a tak jsme se ocitly zase na začátku dalšího pochodu.

Mt. Kilimanjaro!

Vybraly jsme si cestu Rongai Route, která vede mimo známou Marangu Route, nazývanou take Coca-cola Route. Čtvrtý den odpoledne jsme dorazily do základního tábora pod vrcholem, Kibo Huts 4714 m.n.m. Odtud jsme hned ten večer ve 22:00 opět v plné výbavě, tentokrát i s ohřívači do rukavic, vycházely na cestu na vrchol. Kilimanjaro má tři vrcholy: Gillman’s Point, Stella Point a ten nejvyšší – Uhuru Peak. Krátce před východem slunce jsme právě sem dorazily i my. Byly jsme zmrzlé, protože teplota v noci klesla na -20°C, unavené, protože jsme prostě celou noc šly, ale… naprosto šťastné!

My to vážně všechno zvládly!!! Stan, polní kuchyni, záchody v křoví, puchýře přes celé paty, bolesti hlavy ve vyšších polohách, křeče v břiše a neskutečné bolesti svalů při výstupu k vrcholu…..
Ano, po roční přípravě jsme s mou 52 letou klientkou stály společně na nejvyšším vrcholu Mt. Kilimanjara, Uhuru Peaku, v šesti tisících metrech!

Co dodat na závěr?

Cesta za splněným snem byla náročná, plná potu, odrazujících kolem žijících známých. A odměna? Neuvěřitelný, naprosto nepopsatelný pocit, když stojíte na nejvyšší hoře Afriky a koukáte na slunce vycházející nad jejími nekonečnými pláněmi.

A konečná váha mé klientky po roce? 75 kg… Kdo říká, že po padesátce se nedá zhubnout? Chce to jen pořádnou motivaci.

A jaký je Váš sen?

Vaše Hanka Lang