O nás
Kde se vzal MitoLife?
Vznik společnosti MitoLife s.r.o. byla velmi zajímavá souhra dvou osudů – Hany a mého manžela Hynka... (Aneb proč psychosomatika někdy nestačí, a proč i nutriční terapeut potřebuje medicínské vzdělání.)
Náš příběh mnozí z vás již znají. První verzi jsem psala někdy v roce 2015 při vzniku společnosti. Za tu dobu se toho ovšem tolik změnilo a událo, že i tento příběh potřebuje své „nové vydání“.
Bylo nám necelých 35 let, když do našeho vztahu udeřil z čista jasna blesk a hrom najednou...
Jako by to bylo dnes. Sedím doma a čekám na telefonát od svého přítele. Mobil zvoní a já nevím, jestli se mi chce ho zvednout, protože tuším, co asi přijde. A přišlo! „Miláčku, poslali mě po testech rovnou na onkologii, už tu sedím, je to tady hrůzostrašný, prý mám rakovinu.“ Hynkovi ten den diagnostikovali rakovinu lymfatického systému třetího stupně a nádor v mediastinu o velikosti 10x3x6x cm. Nádor o velikosti mé dlaně ho utlačoval přímo u srdce. Návrh lékařů k okamžitému nástupu na klasickou léčbu chemoterapií Hynek odmítl bez váhání. I jemu, neznalému alternativních přístupů k nemocem, nemajíc jinou náhradní cestu, bylo jasné, že tudy cesta nevede a že se potřebuje na chvilku nadechnout, rozkoukat a popřemýšlet, než se rozhodne, jakou cestu léčby si vybere on sám.
Úryvek z knihy, kterou Hynek psal rok po svém vyléčení jako součást terapie:
Den 1:
„Sedím v nemocnici po celém dni vyšetření. Na nemocnice jsem zvyklej, operací kolen jsem už měl. Tohle je alespoň slušná nemocnice, nová, zrekonstruovaná, výkvět našeho jinak strašidelného zdravotnictví. Díky Jendo, žes mi to zařídil. To je nějaký divný, celej den po vyšetřeních a všichni se na mě dívaj, tak soucitně. To bude asi nějakej průser. Co budu dělat, když to bude něco vážnýho? Ty vole, ale na chemoterapii nejdu, jestli to bude něco takovýho. Tam mě nedostanou, to radši chcípnu. To znám, člověka léčej tak dlouho, až ho uléčej k smrti... To nedám. A bacha, už přichází hlavní doktorka. Hynku, pojďte prosím se mnou, půjdeme k naší specialistce. Jdeme dlouhou chodbou k výtahu, doktorka mačká druhé patro, vedle čísla výtahu je napsáno ONKOLOGIE. Hm, super, a je to tady. Paní doktorka stojí vedle mě v klasickém bílém plášti, světlé vlasy, střední postavy, docela příjemná čtyřicátnice, možná o něco starší. Dívá se na mě vážně, možná spíš soucitně. Raději se ani neptám, ona však spustí sama. Pane Hynku, je to vážné, vedu Vás k naší onkologické specialistce. Pro úplnou diagnózu bude třeba ještě nějaká další vyšetření, ale jedná se o onkologické onemocnění. Nereaguji, čekal jsem průser, tak je tady.
Vystupujeme ve druhém patře, paní doktorka mě vede k onkologické specialistce. Procházíme chodbou, na lavicích čekají onkologický pacienti, někteří bez vlasů, všichni popelavě bílí, to vypadá, že budu za chvíli patřit do týmu. Ten dres se mi ale nelíbí. Připadají mi takoví odevzdaní, čekající na smrt. Nechci. Vcházím do ordinace specialistky a moje doktorka mě představuje: Dobrý den Lenko, tak Vám vedu toho pacienta, jak jsme spolu mluvili. Já Vás tady teď nechám o samotě, mám ještě nějakou práci. Podávám si ruku s doktorkou – onkologickou specialistkou, nepříjemná paní s černými vlasy, velké brýle. Sedám si na židli pro pacienty, ona proti mně za svůj pracovní stůl. Ordinace je celá zeleně okachlíkovaná, studená, strašná energie z ordinace a doktorka spustí. Pane Hynku, máte vážné onkologické onemocnění, které spočívá v nádoru mediastinu o velikosti 10x6 cm, pak přidává další věty plné latinských a medicínských názvů, kterým ani zdaleka nerozumím. Postupně přestávám vnímat to, co mi říká a uzavírám se do svého světa.
Co budeš dělat? To se chceš tady nechat uléčit? Představuji si, jak mě doktorka – specialistka položí na pás jako kus masa, přede mnou řada kusů masa – pacientů, a za mnou si nakládá denní pracovní dávku dalších kusů mas – pacientů a rutinně do nich píchá a řeže to, co přebývá. To přeci nejsem já, sem já nepatřím, já nejsem kus masa, nejsem jeden z nich. Takhle můj příběh neskončí. Já jsem bojovník, já to přeci urvu. Urval jsem to už tolikrát, i když mi říkali, že to nedám...“
Zvláštní pro mě bylo, že se na to přišlo až takto pozdě. Hynek navštěvoval pravidelně poradnu psychosomatické medicíny a již nějakou dobu mu nebylo dobře. Byl dlouho v těžkém sporu o péči svého tehdy malého syna. Bojoval jako lev a zapomněl úplně na sebe a na to, jak veliký stres to v něm vyvolávalo. Začal hubnout, byl malátný, měl neustále vyšší teplotu. Jednoduše řečeno, již půl roku před stanovením diagnózy vykazoval typické symptomy, tzv. B-symptomatické příznaky tohoto onemocnění. Nyní to již vím, ale tehdy jsem ještě lékařkou alternativní medicíny nebyla a bohužel jsem netušila, jak moc se může psychika podepsat na zdraví jedince i tak silného a do té doby zdravého. Mohla jsem to sice tušit, protože i mně se rok po rozvodu s prvním mužem objevil na prsu nádor. Naštěstí byl nezhoubný a má ošetřující lékařka v Německu (naší rodinnou lékařkou od narození mých synů byla Heilpraktiker – alternativní lékař v SRN – homeopatička) mě tehdy upozornila, že je to jen varování a doporučila mi změnit několik věcí v mém dosavadním životě. Poslušně jsem udělala to, co mi poradila, protože představa, že by se „to“ mohlo vrátit ve své zhoubné verzi, mě opravdu vyděsila. Klukům bylo teprve čtyři a šest let. Možná i tento můj zážitek nějak utkvěl v hlavě Hynka. Věděl, že rakovinu nikde nechytil, ale že si jí sám nějak vypěstoval ve svém vlastním organismu a že jen on a nikdo jiný jí jen tak nevyléčí.
Úryvek z knihy:
„Nejlepší a zároveň nejhorší na celé mé anabázi vlastně je, že se nemůžu na nic vymluvit. Rakovinu jsem nikde nechytil, nikdo ji na mě neplivnul, prostě jsem si to způsobil jenom sám sebou. Nemůžu to dokázat, jak se dnes říká, nemám na to studii a nemám to podložené 20 razítky. Ale ten vnitřní pocit, ten je neúprosný. Ten mi jasně říká, to sis kámo udělal sám. Nikdo za to nemůže, jenom ty tím svým praním se se životem, chcaním proti větru (jak by řekl táta).
Před týdnem za mnou přijel Dan a říká mi: „Kámo, jaký sis to udělal, takový to máš“. Asi ani nevěděl, jakou má pravdu. Mně nezbývalo, než s ním souhlasit, je to strašný, ale je to tak.“
Každý člověk věří v něco jiného a my doma věřili na sílu přírody a na sílu nás dvou. Hippokrates řekl: „Co nevyléčí půst, nevyléčí žádný lékař.“
Tehdy to bylo to jediné, co nás napadlo. Neměli jsem plán ani alternativní léčbu, jen touhu, víru a lásku nás dvou a našich dětí. Dnes musím dodat, že jsme k tomu všemu měli hlavně neskutečnou odvahu a odhodlání Hynka se uzdravit. Protože to, jak se k tomu celému postavil, bylo nejen bláznivé, ale hlavně hodně odvážné.
Prvním krokem byla okamžitá změna stravování a očistný půst. Hynek sám věděl, že se musí vyčistit, a že tohle je jeho cesta. Začali jsme takovou „klasikou“ – Breussovou metodou, tedy pitím šťáv. Nešlo o to nějak „vyhladovět“ nádor, jak se někdy doporučuje. To jsme si opravdu nemysleli, ale potřebovali jsme získat nějaký čas na průzkum. Bohužel se Hynkovi po těchto šťávách dělalo hodně špatně, tak se pustil do nulového půstu – to znamená jen na vodě.
Mým úkolem bylo ho na jeho cestě podporovat. Rozhodli jsme se, že budeme hledat další pomoc u lékařů celostní medicíny, léčitelů, psychologů. Nejen u nás, ale hlavně v sousedním Německu, kde má alternativní lékařství dlouhou, politickými systémy nepřerušovanou historii, jiné metody, přístupy a možnosti. Oslovila jsem tedy mé učitele z centra přírodní medicíny v Mnichově, na kterém jsem studovala několik let zpátky nutriční terapii. Kniha střídala knihu, kamarádky z Německa mi pomáhali shánět různé metody léčby, hledali jsme, obvolávali jsme… Měli jsme na to oněch 42 dní. Přesně takto dlouho trvá očistný půst. Hynek sice za celou dobu půstu zhubnul 20 kg, ale přestal se potit, nebylo mu špatně a celkově byl neskutečně optimistický.
Úryvek z knihy:
„Už je to zase tady... ráno!!! Čekám, kdy se dostaví pocit chladu a mokré peřiny. Očekávám svoje ráno, které jsem zažíval 4 měsíce, kdy vstávám úplně zničený a mokrý do rána a na podlaze je spotřeba triček za celou noc. To je divné, ten pocit nepřichází. Je mi teplo, sahám si na tričko, taky suchý. Co se to děje? Nevěřícně otvírám oči a nedostavuje se ani pocit úplné vyčerpanosti. Ležím v posteli a užívám si pocit, že jsem se po takové době vyspal a jsem odpočinutý. Venku svítí sluníčko, ležím v posteli pod peřinou, dívám se do sluníčka a po těle se mi rozleje příjemný pocit uvolnění. Hlava mi začíná šrotovat. Poprvé po dlouhé době v pozitivním smyslu. Že by ten půst začal fungovat? Horečky jsem vlastně asi taky přestal mít, vlastně ani nevím, nějak to nesleduji. Nejsem ten typ, co si měří třikrát denně teplotu, naposledy jsem se měřil na horách. Kde mám doma teploměr, ani nevím. Až vstanu, tak ho zkusím najít, teď ještě si chvilku užiju tu suchou postel... Vypadá to, že ještě na chvilku usnu...“
Mezitím a během celé léčby jsme prošli snad vším, co nám dávalo alespoň malinko smysl a mohlo by to Hynkovi pomoci na cestě k uzdravení. Navštívili jsme známého léčitele Vladimíra Kafku a stavěli jsme mohyly uzdravení na dálku, prošli jsem astrologickou psychoterapií paní Liliany, rodinnou konstelací paní Dany v Příbrami. Po ukončení půstu jsme nasadili Jonášovi kapky, bylinky, olejovo-bílkovinou kúru podle Dr. Johanny Budwig.
Pro komplexní ucelenou léčbu jsem se rozhodli až na klinice v Německu. HP Ralf Meyer (alternativní lékař) provozoval tehdy svou kliniku mimo jiné na základě Cellsymbiosistherapie podle Dr. Heinrichera Kremra v Pirmasens u švýcarských hranic. Tento ucelený koncept nám dával nejvíce smysl a hlavně Hynkovi. Základem tohoto konceptu byla protizánětlivá strava podle testů intolerance, ortomolekulární medicína na základě krevních rozborů, saturace mikrobiomu na základě rozboru stolice, infuzní terapie na podporu mitochondriální funkce a buněčné i nebuněčné imunity na základě všech laboratorních vyšetření včetně moči a nechyběla ani psychoterapie, chelační terapie, změna životního stylu… Zkrátka vše, co má komplementární-celostní terapie obsahovat. Naším ošetřujícím lékařem byl a dosud je náš již rodinný přítel HP Frank Stubenvoll. Pochopili jsem, že rakovina a nádor samotný není „ta“ nemoc, ale jen symptom, a že léčba musí působit na všechny oblasti života.
Já si pamatuji jen na pocit neskutečné úlevy už při vstupu do Frankovy ordinace. Po necelých 2 měsících hledání, tápání, hlídání Hynka na půstu, jsem si mohla oddychnout a odevzdat ho do rukou někoho, komu jsme od prvního momentu nesmírně věřili. Ale i tehdy jsme věděli, že to bude ještě velmi dlouhá a nepohodlná cesta...
Nakonec se Hynek do nemocnice, které se na začátku tak vyhýbal, dostal. Po čtyřech měsících léčby v Německu a po dohodě s Frankem a následně MUDr. Trněným podstoupil krátkou léčbu cytostatiky celkem 6ti dávek v nemocnici na Karláku. Ovšem teď tam nešel jako onkologický pacient s pocitem, který popisoval na začátku ve své knize, ale jako muž na cestě k uzdravení, a hlavně z vlastního rozhodnutí a vědomě, že toto je také součástí jeho cesty, a že má svůj život opravdu ve svých rukou. A v tom nyní vidím veliký rozdíl.
Uzdravení nám bylo panem MUDr. Trněným oznámeno přesně 5 měsíců po podání poslední dávky. Musím dodat, že po celou dobu jsme pokračovali jak v infuzní terapii, tak i v suplementaci doplňků stravy společnosti TISSO, která vyráběla produkty podle receptur výše zmiňovaného Dr. Kremra.
Mě samotnou cesta Hynka natolik inspirovala a motivovala, že jsem se rozhodla vystudovat si v německém Mnichově lékaře alternativní medicíny – Heilpraktikera, udělat si státní zkoušky z medicíny a celý koncept přinést k nám do Česka.
Tvrdí se, že spousta lidí založila své podnikání na základě svých potřeb, a tak je tomu i v našem případě.
Produkty této společnosti se staly nedílnou součástí našeho života. Hynek se cítil stále dobře, nebyl nemocný… Požádala jsem tedy majitele společnosti HP Alberta Hesseho a Markuse Jungeho o možnost dovážet tyto produkty k nám.
Slovo dalo slovo a my se rozjeli spolu s Hynkem do dalekého Wendenu, kde jsme získali výhradní zastoupení na distribuci produktů společnosti TISSO u nás a na Slovensku.
A MitoLife byl na světě!
Mito, jako mitochondrie, protože produkty jsou vyráběny na základě mitochondriální medicíny. Life, jako život, který je do nich svým složením a způsobem výroby vložen.
Jak se máme dnes a co z této cesty čerpáme?
Hynek je stále mezi námi, i když mu tenkrát dávali půl roku života. Naším posláním se stalo pomáhat lidem na cestě k uzdravení, a tak za veliké podpory svého muže provozuji v našem domečku za Prahou vlastní ordinaci celostní medicíny a mentálního koučinku. S Frankem jsme se stali kolegy a společně nabízíme terapeutické postupy, které u nás nejsou ještě tak zaběhlé a známé v jeho ordinaci v Karlsruhe. Pořádáme semináře a snažíme se o rozšíření principů Cellsymbiosis terapie dál. Hynek je i nadále v jeho péči a pravidelně podstupuje udržovací infuzní a ortomolekulární terapii, jako prevenci před recidivou.
Jsme vděční za naši cestu. Nemáme doma televizi, denně si večer povídáme, jezdíme na koních a celkově jsme se naučili vážit si malých obyčejných radostí, věcí kolem nás, naší rodiny, lidí kolem nás, a hlavně přírody samotné. Nebýt přírody, nebyla by přírodní alternativní medicína, ze které bychom mohli čerpat na naší cestě k uzdravení.
V době covidu jsme si splnili sen a založili jsme si vlastní permakulturní zahradu, kde nejen pěstujeme vlastní ovoce a zeleninu, ale abychom to celé nějak „universu“ vrátili, pustili jsme se do záchrany hmyzu, ptactva a plazů a tento rok nás čekají první úly. Díky mikrobiomu jsme si totiž niterně uvědomili, jak důležitý je hmyz pro zdraví naší planety a pokud chceme být zdraví my, musí být zdravé i prostředí kolem nás.
Pevně věříme, že naše cesta bude i nadále inspirovat a pomáhat najít optimální zdraví, energii a vitalitu co nejvíce lidem.
Vaši Hynek a Hanka
Albert Hesse a Simone Axt s Hankou Lang při slavnostním otevření MitoLife. Albert Hesse je zakladatel společnosti Tisso, jejíž produkty distribuujeme. Je opravdu výjimečné, že na otevíračku distributora přijede majitel společnosti.